Březen 2013

Hrad Tokugawy Ieasu

31. března 2013 v 6:58
Kvůli nedostatku času (výlety na kolech, filmové večery, příprava na vyučování) se nemůžu příliš rozepisovat. Přidám proto alespoň fotky z návštěvy Tokugawského hradu se stručným komentářem.
Ve vodním příkopu se dnes prohání leda tak bagry.

Den druhý aneb jak jsem k tempuře přišel

27. března 2013 v 15:38
Den s jet-lagem obvykle nezačíná ve správný čas, a tak jsem vstával v půl šesté a musel přes dvě hodiny čekat, než se bude podávat snídaně. Ta probíhala v tradičním západním stylu, takže na japonskou kuchyni pořádně nedošlo. Po opuštění koleje (malý náhled následuje za tímto odstavcem) jsme se konečně dostali do centra Nagoyi a mohli si užít přítomnosti obrovských mrakodrapů.

Opravdu by mě zajímalo, co může Prada prodávat (nebo schovávat? ;)) v tak obrovských komplexech (přicházejí fotky asijských velkoměst, jak jsou vidět ve filmech)

Japonsko - den první

26. března 2013 v 11:47 | Yarrod
Japonsko, země vycházejícího slunce - přesně tak se mi představilo, když mě brečící dítě probudilo po slabé hodině spánku v letadle. (Dle pozdější komunikace s ostatními studenty se nepodařilo spát nikomu. Nicméně o to zde nejde.) Majestátné, a pro nás nezvykle ostře řezané hory se částečně schovávaly v ranním oparu. Pod nimi, z nedostatku rovné půdy, leží nahuštěny města a vesnice. Táhnou se podél mořského břehu a při pohledu z letadla tvoří velmi pravidelné útvary - velmi odlišné od evropské architektury.

První překvapení mi přichystala právě už samotná cesta z letiště. Když jsem se chystal sednout si na svoji místenkovou pozici (kterou jsem zakoupil v automatu asi o 10 minut dříve a rovnou mi byla zarezervována - co na to ČD?), vyhnal mě průvodčí se slovy "We change, we change."

Říkal jsem si, že asi chtějí vyměnit podhlavníky nebo něco takového (s typickým japonským smyslem pro čistotu). Ne, ne… Jelikož vlak jel na jedné koleji tam i zpět, nebylo možné, aby ti, kdo si zaplatili místenky, seděli proti směru jízdy! Po tom, co průvodčí zatáhl za nějakou páčku na vnitřní stěně vagonu, začaly sedačky rotovat, až opět mířily správným směrem.
Po strastiplné cestě do školy, během které jsem se zákonitě několikrát ztratil, začalo mé překvapení růst, jak doráželi další zahraniční studenti… I když slovo zahraničí by se spíše dalo nahradit slovem francouzští (a francouzské). Počet Francouzů se zastavil na čísle sedm a jiní studenti nepřibývali… I když ne, to není pravda… Ještě dorazil jeden Belgičan. Nicméně angličtina očividně neplatila za oblíbený jazyk.