Nara (část druhá)

22. dubna 2013 v 16:37
Po obědě v restauraci na nás čekalo srdce Nary - budhistický chrám Tódai-dži a šintoistická svatyně Kasuga. První, co nás upoutalo, byla mohutná brána Nandaimon z dvanáctého století. Je to jedna z nejstarších staveb v Naře vůbec.

Uvnitř ní bdí dva strážci, kteří dohlížejí na všechny pocestné (zároveň reprezentují koloběh života a smrti).


Od brány to byl už jen kousek k chrámu Tódai-dži, největší dřevěné stavbě na světě. Největší je i přesto, že byla již dvakrát zmenšena a má jen 70% původní velikosti. Důvodem pro postupnou "miniaturizaci" byl nedostatek dostatečně silných a vysokých kmenů. Myslím, že na následujícím obrázku je zjevné, proč tomu tak bylo.

Uvnitř chrámu se nachází největší bronzová socha Buddhy na světě. Tu se mi bohužel nepodařilo zachytit a tak si budete muset vystačit s dřevěným strážcem jedné ze světových stran.

Následně jsme se přesunuli do části patřící k chrámovému komplexu, ze které byl krásný výhled na město.

Poté jsme se vydali do přilehlé šintoistické svatyně. Cestu, ostatně jako mnoho uliček v Naře, lemovaly kamenné lucerny. Podepsat se na ně může ten, kdo učiní dobročinný příspěvek chrámům.

Tak krásné počasí, které bylo, když jsme navštívili Naru, lákalo do svatyní mnoho návštěvníků. A mezi nimi jsme objevili i rodinu v tradičních kimonech po svatebním obřadu.

Přidám ještě drobný náhled na svatyni Kasuga.

Po dni stráveném prohlížením chrámů jsme se rozhodli trochu se uvolnit a naše průvodkyně nám doporučila jednu z lokálních váren saké. (Saké se používá při velkém množství budhistických rituálů a tak se u chrámů obvykle nachází lokální producenti.) Dlouho jsme neváhali a této šance se chopili. :)

Saké nám podávala milá zaměstnankyně podniku. Zároveň nám nabídla výklad k jednotlivým druhům saké, kterému jsme sice nerozuměli, ale mohli jsme si naštěstí pomoci přiloženým anglickým překladem. Není snad nutné dodávat, že jednotlivé druhy saké byly velmi chutné. Vzájemně se výrazně lišily, což nás poměrně překvapilo. Největší lahůdku si pro nás hostitelé připravili na závěr. Dvakrát fermentované saké, které ještě docházelo v lahvi, takže příjemně šumělo... téměř jako šampaňské.

A pokud by někoho zajímalo, jak přesně takové saké vzniká, může se podívat zde...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamil Kamil | E-mail | 23. dubna 2013 v 12:57 | Reagovat

Z toho návodu teda o moc moudřejší nejsem. A saké sekt ti snad ani nezávidím. :)

P.S. Víš, jak jsme se párkrát bavili o Hirošimě a Nagasaki? Nedávno jsem slyšel Olivera Stona tvrdit, že to Truman udělal hlavně proto, aby zastrašil Rusy. Co ty na to? A chystáte se navštívit památník?

2 yarrod yarrod | 24. dubna 2013 v 12:45 | Reagovat

[1]: Je pravda, že my jsme z toho taky moc nepochytili :)) Nicméně bych doporučil zkusit. Je to opravdu dobré. Ale dostupné asi jen v Naře :-/

No, o důvodu se dá diskutovat, ale zastrašení Rusů v tom asi taky hrálo roli. A památník chci rozhodně navštívit. Otázka je spíš kdy :)

3 BsP BsP | 29. dubna 2013 v 8:40 | Reagovat

Až v tom památníku budeš, můžeš se pochlubit tím, že to, co je teď Atomový dóm projektoval český architekt Jan Letzel ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama